BEN
Beníček je tady s námi od října 1997. Jeho počátky života jsou poněkud smutné. Jako nechtěné štěňátko ho nezodpovědný majitel vyhodil z auta přímo uprostřed křižovatky. Beník, celý zmatený, se snažil dostat do každého auta, které projelo kolem, div, že to přežil. Naštěstí jedno auto zastavilo a našeho budoucího drobka naložilo. Byl to spolupracovník mojí tety.
V práci ze štěňátka nemohli spustit oči, neustále mu nosili dobrůtky - zejména salám apod. 
Po neustále odmítavých reakcích nějaká dobrá duše sehnala mlíčko i piškoty. Jelikož "zachránce" pejska už měl, Beníka si vzít nemohl. A tak se to malé štěňátko ocitlo v nákupní tašce tety a zamířilo do nového domova, k babičce. Mě tehdy bylo 10 let a pejska jsem si moc přála, jelikož jsme ale bydleli v paneláku - a to do teď , nepřipadal podle rodičů v úvahu. A tak se mi splnil sen.
Štěňátko dostalo jméno Ben podle mého plyšového psa . Po příchodu podstoupil očišťovací koupel, a že ji potřeboval, voda po něm zůstala černá, jako bychom ho našli v dole. Ale ve vodičce se mu líbilo, a to mu zůstalo do teď. Podle velikosti tlapek bylo jasné, že z něj vyroste velký pes, a tak se na zahradě musel postavit kotec s boudou.
Čím byl Bení větší, tím větší škody páchal . První noc nám sundal půlku korkového obložení v chodbě, a to mu bylo kolem 1 měsíce. Poté následovaly boty, které roznášel po zahradě a my neměli v čem chodit, za oběť padly babiččiny růže a co matně vzpomínám, slepice podstoupily taky nějaké šoky. Ale vše časem přešlo. A z malého destruktivního štěňátka vyrostl sebejistý pes, kříženec německého ovčáka.
Ben je správný hlídač a nenechá se podplatit. Bohužel jsme v tomto podcenili jeho výchovu, což mě moc mrzí. Ale 10-ti leté dítě to ani samotné nemůže dokázat. Bena si cizí člověk nemůže pohladit, aniž by přišel o ruku, omezuje nás to například při cestě busem, kdy se občas stává, že je tam těsno. Také ve výbězích pro psy musím informovat ostatní, aby si ho nehladili a vůbec si ho nevšímali. Také vyvstává problém s dětmi, které přímo nesnáší - což také ale může souviset z jeho období, než se dostal k nám. Samozřejmě v mojí přítomnosti je respektuje, ale zkuste uhlídat živé dítě, aby se k němu náhodou příliš nepřiblížilo, či nerozzuřilo nějakým střeštěným výskotem či pohybem. Také s ním nemohu absolvovat žádnou z voříškiád, i když věřím, že by byl jistě úspěšný.
Teď si Bení užívá svého klidu, Je to již dědeček, ale i v tomto věku má úžasnou kondici, kterou udržujeme procházkami. V létě se rád koupe v rybníce, i když od dálkového plavání již upustil. V 8 letech se u něj projevily příznaky artózy na zadních nohách, které se naštěstí drží v přípustné míře do teď. Akorát si musel přízpůsobit sedání a lehání. V 9 letech se mu vytvořil rektální nádor, naštěstí ho nijak neomezuje, i když jeho velikost dosáhla opravdu velkých rozměrů. V únoru 2009 se nádor natolik zvětšil, že jsme museli zahájit medikální léčbu a nakonec se rozhodli pro chirurgiké odstranění, bohužel na základě testů mu diagnostikováno postupné selhávání ledvin. Operace tady proběhnout nemohla a nádor se pokusil zmenšit injekčně, což se opravdu trošku povedlo. Momentálně Beník bere prášky na povzbuzení činnosti ledvin a my doufáme, že postup nemoci se zastaví, aby tady s námi ještě dlouho pobyl. V roce 2007 k němu přibyla Jessy, aby ho zastoupila v hlídání a Beník mohl odpočívat - což se opravdu povedlo. Jessy prověří každý podezřelý zvuk, zatímco Ben ji jistí z pelíšku štěkotem. Ale samozřejmě, že i vyletí, když se jedná o krajně "nebezpečnou" osobu.
Beník a jeho první koupel
