Jdi na obsah Jdi na menu
 


BESKYDSKÝ VOŘÍŠEK

12.9. 2009

Tak jsme se po roce opět vrátili do Frýdlantu na Beskydského voříška. NašimObrazek minimálním cílem bylo obhájit naše 3. místo z minulého roku, maximálním cílem vyhrát 1. místo (popřípadě stát se celkovým vítězem) . Musím říct, že to co se Jessy povedlo mi vyrazilo dech, ale postupně.

Letos výstava probíhala trošku v jiném režimu. Na začátku každé kategorie se pejsci představili hromadně v kruhu a poté se postupovalo individuálně, což znamená, že v kruhu byl vždy právě hodnocený pejsek. Hodnotilo se několik ukazatelů - ukázání zubů, předvedení v kroku, v klusu, výstavní postoj, znalost o pejskovi. Rozhodčí poté pejska oceňovali body 1 - 5( nejlepší ). I když jsme byli oceněni jedinou 5 za moje znalosti, probojovali jsme se do dalšího kola. S předváděním Jessy jsem byla velmi spokojena, jde vidět, že již zmoudřela . Po napínavém vyřazování jsme zůstali tři. Bylo jasné, že náš minimální cíl bude vyplněn. Nakonec jsme o místo postoupili - krásné 2. místo. Jestli to bude mít takouvou to tendenci, příští rok můžeme očekávat místo první .

 

Následovala další soutěž Nejrychlejší přivolání. Musím říct, že v této soutěži jsem žádné výrazné ambice neměla. Viděla jsem minulý rok, jak to ty malé "papučky" dokáží rozbalit. Ale i tak jsme nemohli chybět, je to příjemné zpestření jak pro lidi tak pro pejsky. I přesto jsem byla připravena, přivezla jsme si sebou Jessynčin oblíbený růžový pískací míček. Pan držič byl pro Jessy velmi atraktivní, tak že mě na začátku stěží vnímala, furt mu očuchávala ruce. Nakonec ji pan držič rozhecoval právě míčkem, který mi pak hodil a já metla do cíle za ustavičného volání jejího jména. Vypadalo, že ho vyvrátí jak chtěla utíkat - míček je míček . Běžela jako o život, což nám vyneslo krásné druhé místo, kdo by to do ní řekl. Vyhlašování probíhalo až v úplném závěru, takže když se oznámilo v rozhlase, že druhé místo má Jessy, myslela jsem, že je to nějaká jiná, neboť Jessynek tam bylo požehnaně ( naštěstí však každá měla jméno jinak psané ). Ale pak přišlo voříšek velký, psáno s Y. Takže přece jenom my .

 

Další soutěž Pejsek Šikula. Minulý rok tady byla velká konkurence a minulý rok jsme také prd uměli. Teď jsme byly připravené o 100 % líp. Akorát Jesska při předvádění často vymyšlí lumpárny, takže to nikdy nebylo ono. Ale teď opravdu bojovala. Snažila se, byla téměř pořád pozorná. Píšu téměř, protože občas se musí zapomenout, to by pak nebylo ono. Svým výkonem získala 1. místo, z čehož jsme měla obrovskou radost. Máme to natočené, takže se určitě s vámi podělíme. Není to nic extra, ale hlavně, že se to líbilo rozhodčím.  

 

V soutěži Podoba pána a psa jsme se neumístili. I když bylo by to opravdu veselé, kdyby se nám podařilo z každé soutěže přivést umístění. Při vyhlášení to byla taky sranda, sotva jsme slezli ze stupínku, už jsme na něj zase lezli .

 

Jinak počasí nám přálo, bylo sice zataženo, ale nepršelo. Občerstvení bylo jako vždy bohaté a výborné. Bohužel se nepodařilo sehnat tolik sponzorů jako loni, což byl doslova přepych, ale i tak se pořadatelé snažili, aby se neodcházelo s prázdnou. Já to brala z té lepší stánky, kdyby byli sponzoři jako loni, tak bychom při našich umístěních snad s těmi cenami ani neodjeli . Přeji pořadatelům, aby se pustili i do dalšího ročníku, a nedali se odradit. Útočíme totiž na 1. místo.

 

13.9. 2008

ObrazekNaše první výstava. Velmi pečlivě jsme se na ni připravovali - cviky do soutěže Pejsek šikula, koupání... Výstava se konala ve Frýdlantu nad Ostravicí, což o nás není ani hodinku autem. Sluníčko už svítilo od rána, tak že to vypadalo na krásný den. Chtěla bych všem budoucím účastníkům vzkázat - Frýdlant je obklopen horami, takže i když v Ostravě - či jiném městě - je vám teplo, tam bude zaručeně zima . Opravdu jesm po příjezdu litovala, že nemám čepici a rukavice, pro pejsky to však bylo ideální počasí. U vchodu do areálů jsme se zaregistrovali, znovu potvrdili účast v soutěžích a dostali jsme tašku s dárky a výstavním katalogem.

 

V areálu byly připraveny dva výstavní kruhy, jeden pro voříšky, druhý pro psy bez PP, stupně vítězů, poháry a další ceny, občerstvení, jak v klubovně, tak ve stánku, stánek s chovatelskými potřebami, kryté posezení, agility překážky. Vypadalo to krásně. Každý si agility překážky mohl vyzkoušet. Výstava začala výstavou štěňat, Následovali Mini voříšci a Maxi plemena, poté Maxi voříšci a Mini plemena. Vše bylo velmi dobře zorganizované, všichni měli přehled, co se kde děje a kdy na něho příjde řada. My jsme do kruhu vstoupili o půl 12 společně asi s dvacítkou dalších psů.

 

Posuzování v kruhu probíhá hromadně i individuálně. Chodí se dokola v zástupu, v kroku, v klusu, vždy tak, aby pejsek byl u levé nohy a blíž k rozhodčím, kteří stojí uprostřed. Je zde předváděn také výstavní postoj - pes má stát na místě "v celé své kráse" - tlapky u sebe, ocas zvednutý, pohled dopředu - prostě jak na správné výstavě . Doporučuji nacvičit tento postoj s pejsekem již doma a nedělat trapasy jak Jesska. Ta chvíli nepostála, furt si sedala, lehala, kamarádila se s obecenstvem, prostě pro ní zřejmě strašná sranda. Naštěstí jsem nebyly sami. Poté proběhlo individuální posouzení - ukázaní zubů, přátelkost vůči rozhodčí, což je Jessy velmi, taky ji chtěla sežrat tužku co ji upadla, no prostě Jess . Předvedli jsme se v kroku a v klusu a pak už čekali až se zhodnotí poslední účastník. Rozhodčí si poté nechali pejsky ještě jednou předvést v klusu. Jess, samozřejmě radostí, že se může hýbat, málem zašlapala před náma jdoucího pejska. Pak už se vybíralo do širšího finále - 12 psů. My mezi nimi nechyběli. A kolotoč začal na novou. Největší slabinou již zmiňovaný postoj, Jess ho doslova pojala jako bojovou hru. Takže, když měla stát, tak se na mě podívala a šup sednout a ještě si přitom vrtěla ocasem. Já rychle šup ruku pod břicho a vyhodila jsem ji doslova na všechny čtyři. Jenže ona to za pár sekund zopakovala a tak to šlo téměř nonstop . Výběr do užšího finále - 8 psů. A? My opět mezi nimi. Jess ale jako by pochopila, že se blíží konec a najednou uměla stát jak přikovaná. Ne teda celou dobu, ale bylo to o 100 % lepší než předchozí pokusy. A pak už došlo na vyhlášení. Získali jsme třetí místo. Převzaly jsme pohár, pelíšek, granulky, vodítko s obojkem atd. Nevím, jestli je Jess tak krásná, anebo si rozhodčí získala svou inteligencí, kterou spojila se svým smyslem pro humor a "neposlušností". 20.9. na výstavě v Ostravě jsem zjistila, že to bylo zřejmě jejím smyslem pro humor .

 

Jinak jsme se dál zúčastnili soutěží Pejsek šikula, ta se nám moc nepovedla, ale chápala jsem to, cvičit v přítomnosti tolika lidí a psů, musí být pro psa na jeho první výstavě velmi náročné - teda myslím tím Jess, jiní to určitě měli připravené daleko líp . Soutež O nejrychlejší přivolání byla příjemným spetřením pro diváky i psy. Soutěž Podoba pán a pes jsme absolvovali v převleku - já měla modrobílý deštník a Jess po domácku vyrobenou modrou pláštěnku, kterou musela samozřejmě zničit.

 

Byl to úžasný den, počasí přálo, organizace byla výborná, akce má hodně sponzorů, byl připraven doprovodný program. Určitě všem tuto výstavu doporučujeme. Doufám, že se nám poštěstí na ni tento rok zase vyjet.